pondělí 21. srpna 2017

Zachráněné dveře

Vyrazili jsme si minulý týden na čtyři dny do hor a fotky z našeho ubytování v Perninku vyvolávaly na sociálních sítích obdivné ochání, achání a zkoumání, kde že to jsme. A protože jsem hodná holka, tak jsem se domluvila s majitelkou domečku, že udělám pár fotek a podělím se o dojmy a kontakt tady na blogu.

Mám vždycky radost, když narazím na lidi, kteří mají stejný vztah ke starým a krásným věcem, jako já. Těch lidí moc není. Proto jsme si s Eretovými rychle padli do noty. Jsou to srdcaři, co ve vesničce v Krušných horách zachraňují staré dveře, okna, bývalou továrničku na krajky a už dvacet let se starají lidem o pohodlí.

My jsme si u nich pronajali malý domeček uprostřed vesnice a marně jsme hádali, co to tak kdysi mohlo být za stavbu. Vzhledem k velikosti a umístění jsem já tipovala kapličku (jasný ženský princip) a Martin starou trafo stanici (jasný mužský princip). Byli jsme vedle, jak ta jedle, i s našimi principy. V domečku bývalo od dvacátých let kadeřnictví, Eretovi domeček koupili, přistavěli k němu zimní zahradu, upravili půdu pro spaní a voilá, ubytování jak z Pinterestu je na světě! Šedé dveře nejsou původní, ale opět zachráněné. No považte! A já se do nich zamilovala na první dobrou...







Pozemek je oplocený, s místem na parkování a posezením buď před baráčkem nebo za ním. Lavička za domem voní ještě novotou, ostatně jako tak nějak všechno tam. Paní Ilona to piplá opravdu svědomitě a má můj obdiv. Pokud byste chtěli v domečku strávit dovolenou, kontakt na Eretovi je clintas@volny.cz, stránky pronájmu najdete tu (KLIK). Očekávejte skvěle vybavenou kuchyň, na půdě matrace na spaní, v celém domě čisťoučko a koupelnu jako dlaň. V zimní zahradě se skvěle tráví čas, když do střechy bubnují kapky deště. Pusťte si rádio, udělejte si čaj a jen tak pozorujte cestu před domem a nebo zalesněný kopec nedaleko.

Turistické značky na sloupu způsobují, že se lidé u domečku zastavují, ale nelekejte se, nekoukají vám do jídla, jenom zkoumají trasy...


 Na pivo a limču si zajděte k Matesovi, jinam to snad ani nemá cenu. U Matesa se sejdete s místními, dozvíte se poslední drby, děti si můžou užívat trampolínu nebo výborně vybavené pískoviště. A rozhodně nezapomeňte pohladit Čikina, odvážného a tichého strážce pozemku!
Jídlo doporučujeme v Abertamech, které jsou dva kilometry vzdálené a kde na náměstí vedle radnice najdete bistro s domácí kuchyní a prodejnu místních (!) sýrů a masa na steaky.


Čikin je rozumnej jorkšír, hned jsme si padli do oka.

 Já jsem genius loci využila k nafocení nových magnetků na plánovače a zamilovala se podruhé, tentokrát do starého okna. (Taky zachráněného před spálením.)
Eretovi aktuálně vlastníma rukama rekonstruují výše zmíněnou továrničku na krajky, která je pár metrů za domem. Když budete mít možnost, běžte se tam podívat, je to opravdu zajímavá stavba.



sobota 19. srpna 2017

Viděla jsem... vol. LXIV - Atlas mraků

Vidět Atlas mraků až po pěti letech je stejně trestuhodné, jako vidět Grandhotel Budapešť po dvou. Ani jsem o něm loni nepsala, byli jsme nejspíš poslední na celé planetě, kdo si Grandhotel pustil a stejně bych psala to samé, co ostatní. Že je to úžasný film.

Atlas mraků je od sourozenců Wachovski (podle knižní předlohy Davida Mitchella), takže očekávejte vizuálně dokonalou mysteriózní podívanou, s mnoha rovinami vyprávění, která sahá do našeho svědomí a hlubokého podvědomí. Trvá to sice téměř tři hodiny, ale já to dala jako nic, vůbec mi to nepřišlo zbytečně dlouhý.

Šuplíček "drama", oddíl "mysteriózní", kolonka "psychlogické".

Bavit vás bude určitě i celá řádka hollywoodských hvězd v mnoha rolích najednou, Hugh Grant jako pomalovaný a potetovaný divoch je opravdu nezvyklý a postupné stárnutí postav, ten dokonalý make-up a masky, to je taky velmi zábavné. (Susan Sarandon mimo jiné i jako šamanka!)

Zdroj www.csfd.cz

Zdroj www.csfd.cz





středa 16. srpna 2017

Pernink - něco z deníku

... který už dávno není deník. Ale díky tomu, že jsme na tři dny, skoro na čtyři, prchli z Prahy, byl čas se zastavit a něco si nakreslit jen tak. Večer, u vína, a obzvlášť blažená jsem byla, když včera po setmění začal na domeček bubnovat silný déšť. Už chyběl jen oheň v kamnech a bylo by to dokonalé.

Anžto jsou všici uplně paf z fotek z domečku, který jsme si pronajali, v pondělí napíšu o našem ubytování víc i s fotkama. O tak pěkné místo se ráda podělím a doporučím ho.

Jo a je to v horách. Jak jinak.

Zítra zpět do Prahy, práce čeká.




pondělí 14. srpna 2017

Podivuhodný člověk

Nepamatuju si, kdy přesně jsem propadla práci Adolfa Loose. Nevím ani, jestli to bylo už na střední, ale je to dávno...

Říká se, že realizace jednoho pokoje od Adolfa Loose přišla investory na tolik, kolik by je v té době stál malý dům. A taky se říká, že Adolf Loos dokázal všechny svoje honoráře utratit za pohodlné cestování v salonním kupé a luxusní hotely. A já to chápu. Když jste estét takového formátu, nemůžete přece bydlet a cestovat pod svojí úroveň.

Třikrát ženatý, třikrát rozvedený, těžce nemocný, od mládí trpící syfilisem (ten musel mít pro své ženy panečku charisma) a prý neskutečně protivný génius, zanechal po Čechách poměrně dost interiérů, z nich hned několik se skvěle dochovalo dodnes. V Praze můžete obdivovat nádhernou Müllerovu vilu na Ořechovce a neméně krásnou vilu Winternitzovu na Malvazinkách (viděla jsem obě uvnitř a rozhodně doporučuju). V Plzni pak město zpřístupnilo před nedávnem několik Loosových interiérů, protože Plzeň byla v době Adolfa Loose plné bohatých továrníků, um architekta se předával na banketech od úst k ústům, a bylo zřejmě jakýmsi společenským statusem nechat si navrhnout interiér (a nejen ten, ale zapojovala se do renovací i fasáda domu) právě výstředním brněnským rodákem.

Adolf Loos zemřel ve Vídni, na dnešní poměry dost mladý, v pouhých 63 letech. Některé z jeho nábytkových návrhů jsou vyráběné dodnes. Například legendární křeslo Knieschwimmer a nebo lampa nad jídelní stůl, jejímž tvarem se inspiroval u kuchyňské šlehací mísy.

S Martinem jsme stihli Brummelův dům a byty Voglových a Krausových. Ještě nám zbývá Semlerova rezidence. Prohlídky moc doporučuju, je to opravdu fascinující, pokud vás tohle téma zajímá, nebudete zklamaní. Navíc, průvodci ví mnohdy víc, než co je v oficiálním průvodcovském textu a tak se vyplatí být zvědavý a ptát se. Osudy židovských majitelů těchto nemovitostí jsou samozřejmě velmi dramatické.




Lampa inspirovaná šlehací mísou.

Legendární Knieschwimmer.  Mimochodem, velmi pohodlné křeslo. Na fotce je zrestaurovaný původní kousek, ale v bytě Krausových si můžete vyzkoušet všechen nábytek, který je věrnou replikou původního vybavení.








Za stovku můžete v Plzni fotit. To se bohužel nedá říct ani o jednom z domů v Praze. (Ale možná se to už změnilo, nevím.)

neděle 13. srpna 2017

Viděla jsem... vol. LXIII - Král Artuš: Legenda o meči

Guy Ritchie je asi trochu magor (podle mne si ho měla Madonna nechat), z legendy o králi Artušovi udělal nadupanou akčňárnu plnou vtipných hlášek, rychlých střihů a bezvadné muziky. Prostě Guy Ritchie. Jako třešinka na dortu pak David Backham a jeho pět minut na plátně. Schválně, jestli ho odhalíte. Taky je dost vtipnej.

Upozorňuju předem, že ortodoxním fanouškům pána Prstenů hrozí asi infarkt, stejně tak seriozním badatelům legendy o králi Artušovi. Zbytek lidí se bude nejspíš náramně bavit.

Šuplíček "fantasy", oddíl "dobrodružný", kolonka "legenda".

Mně se to líbilo moc. Klidně bych to viděla znova. Guy Ritchie má takový ten vkus prvotřídních lifestylových časopisů, v tom nejlepším slova smyslu. I proto asi budoucího krále hraje momentálně jeden z největších fešáků Charlie Hunnam, který splňuje všechna aktuální hipster-lumberjack-body kritéria. Už jsem viděla i odvážné srovnání Charlieho s Tomem Hardym, ale s tim ať na mě nikdo nechodí, Tom je prostě best. Tečka. (Pravda, trošku proti Tomovi hraje jeho urousaných 175 cm proti Charlieho 185, ale v tomhle případě zavírám pevně obě oči.)

Ale abych se vrátila k filmu... Artušův strýc Jude Law je k sežrání, jako obvykle. A vůbec, celé je to krásné.

Upřímně už se těšim na Ritchieho Alladina.

Zdroj www.csfd.cz

Zdroj www.csfd.cz

středa 9. srpna 2017

Týdenní květinový plánovač

Kámošce jako dárek při nástupu do práce po mateřské.
Sobě do kanceláře.
Všem superženám, co při mateřské ještě pracují.
Dětem na úkoly domů (smí se ještě vůbec dětem říkat, že mají úkoly?).
Na jídelníček, cvičební režim, sestře k narozeninám...

...tak přesně k tomu je ilustrovaný blok A4 s 52 listy a čtyřmi magnety, který jsem včera přivezla z tiskárny.

Prožije s vámi celý rok a datum si lze dopsat do řádku u jednotlivých dní. List si pak můžete kytkatými magnetky připnout třeba na magnetickou stěnu nebo ledničku.

Navíc jsem myslela i na to, aby se dal použít jako dárek. Blok je balený v hedvábném papíře a má kartonovou krabici. A ano, tím balením už myslím i na Vánoce. Ale pssst, už ani slovo o zimě.
Taky chci poděkovat kamarádce Denise, že s tímhle nápadem přišla, protože nutně potřebovala něco takového do práce. Mně by to samotnou asi nenapadlo.

Velmi barevný, veselý a vůbec ne minimalistický blok najdete tu (KLIK). Mám ho ráda od první chvíle. Někdy si musím na nové věci chvilinku zvykat, ale tentokrát to tak nebylo.













Jinak, práce na kalendáři 2018 už jsou hotové a kalendář je u zkušené korektorky. Není nic trapnějšího, než mít jednatřicet dnů v září... myslím, že to jsou noční můry všech grafiků. Podklady na kalendář jsem tak radši postoupila ke kontrole dalším lidem, které nepostihla autorská slepota. V září půjde do tisku. Pořád ale přemýšlím o jeho papíru...


pondělí 7. srpna 2017

Theatrum Aeternitatis Florae

Včerejší výlet do kláštera v Kladrubech u Stříbra měl poetický cíl, výstavu trojice mladých autorů, kteří jsou na české designové a umělecké scéně momentálně velmi "hot". Svoje síly spojilo moje milované Dechem, květinoví mágové Květinové lahůdkářství a Michal Bačák, ilustrátor a první oceněný výtvarník ve zbrusu nové kategorii Ilustrátor roku v cenách Czech Grand Design. (Přiznávám, že mi do letošních cen CGD zůstal zcela neznámý, o to víc teď Michala "žeru".)

V Latinské škole v areálu kláštera tak můžete díky výstavě Theatrum Aeternitatis Florae očichat a prohlédnout si čtyři různé rostliny, které svými podivuhodnými vlastnostmi dokážou přežít v podmínkách, které jsou určené spíše pro smrt, než pro květ. Každé, ze čtyř rostlin, je přidělen jeden základní element, každá má svou barvu skla a velkoformátovou ilustraci. 

Výstava je krásná, ale maličká (a zdarma), tak si do výletu naplánujte i něco dalšího, ať už návštěvu kláštera nebo blízkého okolí, které za to rozhodně stojí. Jo, a hlavně nejezděte jako my do hřebčína Kladruby, to je uplně na druhou stranu od Prahy...




Mám až dětinskou radost z toho, že Michal Bačák taky tečkuje...